Aktuality

Ze dvou nových veslařských trenažerů se nyní těší v trmické základní škole. Do města ležícího těsně u Ústí nad Labem je v úterý 19. října přivezl tým, starající se o projekt Česko vesluje a jeho významná podporovatelka, úspěšná veslařka a spisovatelka Daniela Nacházelová. Ta během letošního podzimu poskytne školám celkem dvacítku trenažerů. Chce tím motivovat děti nejen k pohybu, ale díky své nové knize se v dětech zároveň snaží vzbudit zájem o vzdělání. A proč se rozhodla poskytnout trenažery zrovna trmické škole? Ředitelka místní školy ve vedení instituce úspěšně působí už 17 let a daří se jí aplikovat progresivní formy vzdělávání. Získala za to dokonce ocenění ředitelka roku.

„Začátkem září jsem slyšela na Českém rozhlasu podcast s ředitelkou roku Marií Gottfriedovou a její příběh se mi moc líbil, protože povídala o inkluzi a o tom jakým způsobem vedou základní školu a její vztah ke studentům mě velmi oslovil. V rámci svých možností se snažím šířit lásku k veslování, protože v mém případě to byla cesta k lepšímu životu. Myslím, že mým úkolem je šířit tuto lásku i napříč dalšími studenty a když se mi povede tím někomu zlepšit život, dosáhla jsem svého. Proto sem dnes přivážím trenažery, svou novou knihu a projekt Česko vesluje„ vysvětluje svoji motivaci obdarovávat školy veslovacími trenažery, Daniela Nacházelová, veslařka a spisovatelka

Trmickou školu navštěvuje 320 žáků, které vzdělává čtyřicítka pedagogů. Trmická rodačka, patriotka a absolventka této základní školy Marie Gottfriedová je škole oddaná už 23 let. Skladba žáků této školy je dle jejich slov velmi pestrá, od dětí romských, tělesně či mentálně postižených apod. po děti mimořádně nadané. Touto různorodostí je škola charakteristická. Projekt Česko vesluje je tak v této škole velmi vítán. Motivuje totiž děti k sounáležitosti, týmovosti a vzájemné pomoci. To, potvrzuje i sama Marie Gottfriedová, ředitelka ZŠ Trmice: „Dnes je to taková slavnostní chvíle pro naší školu, kdy se zapojujeme do projektu Česko vesluje. Těšíme se, že to do naší školy přinese něco nového, že nás to vybídne k novým aktivitám, abychom na sobě trochu zapracovali a že to také bude mít nějaké vyústění k soutěžím, k potkávání se s jinými zapojenými týmy, školami apod.

Projekt Česko vesluje se zrodil v Labe aréně Ústeckého kraje v Račicích. Školní liga, do které se škola v Trmicích právě zapojila běží už 6. rokem během nichž si veslování vyzkoušelo přes 5500 žáků a studentů. Letošní ročník přináší zajímavé novinky, tu hlavní chválí Michl Kurfirst, ředitel Labe arény Ústeckého kraje: "Školní liga bude mít 4 kola jako každý rok. To první začalo teď říjnu. Hlavní novinkou je informační systém, který můžeme využívat díky propojení se Sazka olympijským vícebojem. Je to systém intuitivní, moderní a my se těšíme, že to všem školám a tělocvikářům půjde jednodušeji.

Během podzimu navštíví tým Česko vesluje  mnoho už zapojených, i nových škol, aby jim představil novinky Školní ligy a osvěžil práci s trenažery. Letošní ročník, tak bude nabitější než se zdálo. Podíl na tom má jistě propojení se Sazka olympijským vícebojem. více

Tradiční závěr veslařské sezóny v Račicích obstaraly dva šampionáty navazující na sebe. V pátek 24.9. se veslaři z celého Česka utkali o medaile při Mistrovství ČR ve sprintu 2021, o víkendu pokračovali Mistrovstvím ČR družstev na klasických tratích. Na trati 500 m byli nejúspěšnější závodníci ČVK Pardubice, kteří posbírali hned 16 zlatých medailí a mistrovských titulů ve sprintu na sedmi lodích.
„Letos poprvé se nám podařilo vyhrát Mistrovství republiky družstev! Jako trenér bych pak vypíchnul starší žáky. Nikdy se nám nepodařilo vyhrát párovku, dvojskif i skif, takže přivézt 3 zlata z MČR družstev je opravdový úspěch. Starší žáci vlastně nebyli za celou sezónu poraženi,“ chválí své svěřence Karel Kroulík, trenér a předseda Českého veslařského klubu Pardubice.

Pardubický klub neusíná na vavřínech! Nad rámec běžných tréninků už roky organizují jeho členové závody na veslařských trenažerech pro pardubické školy. Aktivity tamějších veslařů jsou tak velmi blízko projektu Česko vesluje, který vznikl před lety v Labe aréně Ústeckého kraje.

„My děláme v Pardubicích školní pohár na trenažeru pro všechny pardubické školy a ročně se nám zúčastní 700 dětí, v tom budeme pokračovat, ale nic nám nebrání jít do školy a pomáhat přímo tam. Jakmile se objeví trenažery ve školách, stačí říct a my do těch škol hnedka vlítneme, jsme připraveni,“ říká Kroulík.

Česko vesluje odstartovalo letošní ročník Školní ligy velmi progresivně. Projekt se stal součástí Sazka olympijského víceboje, díky čemuž má k dispozici velmi sofistikovaný, moderní, informační systém a do projektu se zapojuje více nových škol. „Česko vesluje se nepochybně brzy objeví i v Pardubicích, pracujeme na tom a těšíme se na spolupráci jak se školami, tak s pardubickým veslařským klubem,“ vyjadřuje se Michal Kurfirst, ředitel Labe arény Ústeckého kraje. více

Výjezdní pracovní setkání ředitelů středních škol, které se konalo ve Labe aréně Štětí 23. září a posléze v Labe aréně Račice obohatili veslařské trenažery. Čtyřčlenné štafety obsadili pedagogové a kdo by nevyčetl z jejich tváří nadšení (fotogalerie zde), uvádíme několik stručných reakcí, krátce po neformáních závodech:

Kateřina Boudníková – ředitelka Konzervatoře Teplice: „Bylo to skvělé, člověk zůstává hravý i v pokročilém věku, možná tuhle aktivitu odkryjeme i pro naše muzikanty!“

Mgr. Hana Kutáková, MBA – ředitelka GSPŠ Duchcov: „Rozhodně to ve mně zanechalo pozitivní pocity, sounáležitost s týmem, snaha nepokazit jim to. Člověk umí být dítětem i po padesátce.“

Mgr. Lenka Holubcová - ředitelka Gymnázia Děčín: „Mně to dalo vzpomínky, protože já jsme před x lety závodně veslovala, takže jsem se vrátila do svých mladých let. Samozřejmě na vodě to cáká a je tam větší zima. Každopásně už tu plánujeme kdy přijedou trenažery k nám do školy.“

Ing. Bc. Petr Kotulič - ředitel VOŠ, SPŠ a SOŠ, Varnsdorf: „Já vesluji každý den, takže jsem si to jen vyzkoušel na jiném trenažeru. Mám ho doma.“

Ing. Richard Sýkora – ředitel SOŠ mediální grafiky a polygrafie Rumburk: „Já sportuji docela dost, ale raději ve dvojicích. Na naší škole by se mi trenažery líbily.“

RNDr. Bc. Radka Balounová, Ph.D. - ředitelka Gymnázia Josefa Jungmanna Litoměřice: „Pro mě to byla výzva, v životě jsem to nezkusila, takže zajímavá zkušenost, za kterou moc děkuju.“

Ing. Klára Kyselovičová, Bc. - Krajský úřad Ústeckého kraje: „Byla to pro mě první příležitost zaveslovat si a mám radost, že se mi to trošku podařilo.“

Mgr. Daněk Tomáš – ředitel Střední školy řemesel a služeb Děčín: „Jel jsem to poprvé a těch 150 metrů zvládne každý. Ideální pro ty děcka, které nechtějí v tělocviku cvičit.“

Mgr. Jiří Karas – ředitel OA a SOŠZE Žatec: „U nás na škole máme k pohybu kladný vztah. A tohle může být motivace pro děti vyzkoušet si něco nového. Za mě určitě dobrá aktivita, zkusíme to. Vyzkoušel jsem si, že týmovost funguje.“

Mgr. et Bc. Rudolf Sochor - Střední lesnická škola a Střední odborná škola, Šluknov: „Veslování bylo výborný, nádherný tým, chtěli jsme být lepší než čtvrtý a skončili jsme třetí ze třech.“

PaedDr. Miroslav Řebíček – Gymnázium Žatec: „Bylo to výborné, velká inspirace.“

Zdenka Vachková – předsedkyně výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost Ústeckého kraje: „Závod byl naprosto fantastický, tahali jsme za to, jako kdyby nám šlo opravdu o závod. Takže týmová spolupráce byla rozhodně supr.

Mgr. Vladěna Zingová - Odbor školství, mládeže a tělovýchovy Ústeckého kraje: „Úžasné emoce, týmový duch. Endorfiny se vyplavovaly, nádherný, děkuju.“

Mgr. Jan Novák – ředitel Gymnázia TGM Litvínov: "Byl to supr zážitek a musíme s vámi veslovat, mně se to moc líbilo.“

Mgr. Vojtěch Živnůstka - ředitel GSOŠ Klášterec nad Ohří: „My jsme několikanásobnými vítězi Školní ligy Česko vesluje, ale já osobně jsem si to zkusil teprve po druhé a supr. Je parádní pracovat v družstvu a zažít ty týmové emoce.“

Mgr. Jiří Procházka - Střední odborná škola technická a zahradnická, Lovosice: „Seděl jsem na tom úplně poprvé a je to úžasný. Naše žáky rozhodně přihlásíme. Je to bezva aktivita, především po té době, kdy byli doma. více

2 dny, 4 stovky dětí, 4 disciplíny – v Labe aréně Štětí proběhl v září už 9. ročník Labského čtyřboje. Dračí lodě, koloběžky, veslovací trenažer, ski trenažer, cyklo trenažer, hra s míčem nebo také zásoba oblíbeného popcornu a limonády. To je výčet aktivit, které si pro žáky základních škol připravil tým KVS Štětí na 16. a 17. září 2021. více

Při konání závodů kanoistických Olympijských nadějí, ve dnech 10. - 12. září 2021 v Labe aréně Ústeckého kraje v Račicích nebylo možné zastihnout žádného z rozhodčích ani na malou chvilku ke krátkému rozhovoru. O to více nás jejich práce začala zajímat. V Račicích obsazují spolu s dalšími techniky a moderátory několik pater cílové věže. O tom, jak vypadá denní harmonogram rozhodčího nebo jak je to s rivalitou mezi trenéry a rozhodčími, nám po skončení závodů krátce povídala Hlavní rozhodčí závodu Olympijských nadějí 2021, Kristýna Bauerová.


Jak byste popsala závody z pozice rozhodčí a představíte nám harmonogram vašeho závodního dne?

Závod Olympijských nadějí byl zajištěn celkem 22 rozhodčími. Pro velký závod v Račicích (i na národní úrovni) to není úplně velkorysý počet vzhledem k náročnosti programu závodu, ale všichni rozhodčí jsou velmi šikovní, takže jsme to zvládli bez problémů.

Funkce rozděluje vedení závodu, které je vybráno Výborem rozhodčích sekce Rychlostní kanoistiky před začátkem sezóny. Pro závod Olympijských nadějí jsme měli k dispozici tři rozhodčí ve vedení závodu (Competition Committee), šest startérů, šest traťových rozhodčích, čtyři rozhodčí pro vážení lodí a tři v cíli (hlídání pořadí v cíli, záložní časomíra, záznam průjezdů cílem).

Harmonogram rozhodčích je pro všechny závody stejný. Hodinu před prvním startem dne, obvykle v 7:00, bývá porada (důležité informace a změny ve startovní listině), zároveň už musí být přístupná váha pro závodníky, takže váhoví rozhodčí již musí být na místě. Zpravidla bývá první start v 8:00, ještě před ním však první startérská dvojice musí vyzkoušet fungování startovního zařízení a spojení startovního signálu s kamerou a počítači v cílové věži. V poslední době je časový program tak nabitý, že není prostor pro pauzy, takže rozhodčí pracují nepřetržitě po celý den až do posledního závodu v pozdně odpoledních až večerních hodinách. Po vydání posledních výsledků a večeři bývá ještě pozávodní porada se shrnutím dne.



Podělíte se s námi o Váš osobní pohled na roli rozhodčí? Co Vás na této práci baví?

Rychlostní kanoistice jsem se věnovala od dětství a velmi mě bavila. Spíše pro partu skvělých lidí a sport samotný, než pro nějaké závodní výsledky (když to řeknu kulantně, byla jsem na hobby úrovni). V dospělosti mě mé vlastní závodění přestávalo bavit a navíc se mi stal úraz lokte, po kterém jsem si nebyla jistá, jestli ještě budu moci někdy pádlovat. Nechtěla jsem z kanoistiky úplně vypadnout, proto jsem se přihlásila ke zkouškám na rozhodčího a po jejich absolvování jsem už u toho zůstala.

Na tom být rozhodčí je podle mě nejlepší parta lidí, kteří mají kanoistiku opravdu rádi, bez toho dělat rozhodčího ani nejde. Dále mě baví být stále součástí světa rychlostní kanoistiky a v neposlední řadě mi to přináší spoustu nových zážitků a zkušeností, které bych možná jinde nezažila a můžu je využít i ve svém osobním životě. Díky tomu, že jsem měla možnost složit zkoušky na mezinárodního rozhodčího ICF, můžu poznávat svět kanoistiky i na mezinárodní úrovni. Je velmi zajímavé zjišťovat a poslouchat, jak se dělají závody jinde a poznávat lidi z celého světa, kteří mají kanoistiku rádi.


Slyšela jsem, že Vaši činnost často kritizují trenéři. Cítím správně, že by mohlo být mezi trenéry a rozhodčími určité napětí?

Určité napětí mezi trenéry a rozhodčími rozhodně je. Do jisté míry je naprosto pochopitelné, protože správný trenér musí bojovat za své svěřence, na druhou stranu by měl být schopen uznat i jejich porušení pravidel.

Bohužel mám pocit, že si někteří trenéři ne úplně uvědomují, že rozhodčí dělají tuhle práci z lásky ke kanoistice, dobrovolně ve svém volném čase, že nejsme profesionálové a musíme si brát na všední dny dovolenou, snažíme se ji dělat co nejlépe a rozhodně se nesnažíme někoho poškozovat. Musíme však dodržovat pravidla pro všechny stejně bez rozdílů.

Také mám občas pocit, že si někteří trenéři myslí, že máme z případných diskvalifikací radost, že si tím něco dokazujeme. Teď budu mluvit pouze za sebe, ale když jsem musela poprvé diskvalifikovat závodnici na startu, měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. I teď po několika letech, mi je líto všech závodníků, které jsem kdy musela diskvalifikovat, nebo jsem podávala report o porušení pravidel, na jehož základě byli diskvalifikování, ale už jsem se naučila brečet uvnitř.

Myslím si, že dost trenérů si neuvědomuje, jak náročná práce rozhodčího je. Vzhledem k nabitým časovým programům se závodí bez pauz, takže i odběhnutí na oběd, nebo toaletu se musí promyslet dle časového pořadu a nějak se musíme navzájem prostřídat.

Možná by pomohlo, kdyby se trenéři přišli na nějaký čas podívat na práci rozhodčích, aby si ji vyzkoušeli a poznali by ji i z druhé strany. Zájemce o tuto zkušenost rádi uvítáme.  více

Různí běžci, různá místa, olympijská myšlenka!

T-mobile Olympijský běh je připomínkou mezinárodního Olympijského dne, tedy založení Mezinárodního olympijského výboru. V jeden den, přesně v jeden čas vybíhají tisíce běžců po celé České republice – ať už jako součást hlavních závodů, ve školních bězích nebo v rámci individuální výzvy. V Národním olympijském centru vodních sportu v Račicích nemohl ani letos tento běh chybět! Jak to vypadalo na startu a v cíli ve středu 8. září 2021 najdete ve fotogalerii.

Velká gratulace vítězům i všem účastníkům!

Vítězkou závodů 250m se stala Liduška H. s časem 3min a 10s.
Gratulace putuje i Štěpánkovi D, který uběhl 500m za 2min a 12s.
A 1000m pak za 6min a 17s. uběhla Veronika D.

Z dospěláků musíme zmínit a pogratulovat Michalovi H. za uběhnutou 5 kilometrovou trasu v čase 18min. a 10s., druhý Vladimír V. doběhl za 20min. a 50s., o 3 sekundy později pak Vladimíra v cíli následoval Aleš N.Mezi ženami prvenství v cíli oslavila Michaela L. s časem 25min. 35s., druhá Anita V. doběhla v čase 25min. 45s., za třetí místo mezi ženami pak můžeme gratulovat Monice Š. za čas 28min. 19s. více

První zářijový víkend obsadili račický kanál borci, kteří se rozhodli zdolat jeden z nejtěžších závodů, který triatlonisté mohou absolvovat – Ultra Czech 515. Celkem bylo do třetího ročníku jediného Ultramana v Evropě přihlášeno 23 sportovců na Ultra distanci. Závody dopadly výborně a organizátorské role se opět zhostili bratři Kuba a Adam Atarsia, kteří nám po víkendovém vypětí věnovali pár chvil pro krátký rozhovor.

Kubo, Adame, jak hodnotíte letošní ročník, jaké jsou Vaše pocity?

Kuba: „Za mě to dopadlo skvěle, jako každý rok. Mě těší jiná věc. A to, že sem ty lidi přijeli, i přesto co se děje. Mnoho lidí nám to totiž odřeklo, jak kvůli covidu, tak proto, že se do našeho termínu odložily jiné závody. Skutečně si ceníme každého, kdo přijel.“

Adam: „Po všem jste vždy dost unavení, ale když vše ztichne, tak si teprve začnete uvědomovat, co a jak bylo. Mě se líbí atmosféra. Málo kdo si umí představit fakt kroužit 515 km do kola. Ti lidé pak dojedou do cíle a mají slzy v očích, i přesto, že se je snaží zadržet, stejně tak i jejich supporti. Vidím i ty, kterým ty slzy regulerně kapají. Mě tohle strašně baví, je to brutálně vyčerpávající. Jste unaveni předtím, přitom i potom. Vidím zblízka, že tenhle závod není o medaili nebo o skleničce šampáňa. Jde o to, že jsou tady se svými blízkými, a že dokážou něco nepopsatelného.“


V čem je „váš“ Ultraman unikátní?

Kuba: „Především je toto jediný Ultraman v Evropě a jediný na uzavřeném okruhu. Ostatní se konají za plného provozu. Projíždíte třeba velkým městem, musíte se zastavit na červenou apod., stejně tak i běh. Kolem vás jezdí auta apod. Je to náročné, jak pro sportovce, tak pro jeho tým.“

Adam: „Navíc startovné na všech závodech je dost drahé a konají se hodně daleko. Jsme jediní, kteří pořádají jakousi low cost verzi a zároveň takhle bezpečnou. A předchozí dva ročníky mají na kontě dokonce 2 světové rekordy!“


Co říkáte areálu Labe arény Račice?

Kuba: „My jsme si to tady vybrali úmyslně, protože všechno je tu na jednom místě. V únoru máme noční můru tahat veškeré zázemí 1000 km do pouště, zatímco sem zajedeme den před závodem a máme tady všechno přichystané. Chlapi nám tady pomáhají, holky na recepci jsou úplně úžasné, takže pro nás je pořádání Ultramana v Račicích v podstatě hračka.“


Jaké to je pořádat takhle velké akce s bráchou?

Adam: „Všechno to tak nějak vyplynulo. Nikdy jsme si neřekli, ty budeš dělat to a ty to. Klasické sourozenecké šarvátky určitě byly, když jsme byli malí, ale jsme celý život spolu a hlavně jsme spolu veslovali. Když jste takhle na jedné lodi a jste tam sami dva, tak se prostě musíte naučit fungovat a samozřejmě, s kým jiným by měl člověk fungovat, než se svým vlastním bráchou. A když už si zanadáváme, tak jsme za chvíli zase v klidu.“

Kuba: „No já to teda v sobě spíš dusím.“(Smích).


Tento třídenní triatlonový koncept vznikl na Havaji už v roce 1983 a má zajímavou historii*. Račický Ultraman je také jedinečný. Vy ale máte na svědomí ještě další triatlonovou zajímavost, pochlubíte se?

Kuba: „Tak to bude rozhovor na celý večer. Začíná to mým narozením v Alžírsku, mamka je Češka a taťka Alžířan, takže část rodiny máme v Alžírsku a máme dvojí občanství. Nejdříve jsme začali veslovat, zprvu za Českou republiku, proto známe Račice. A pak nás oslovil alžírský veslařský svaz, jestli nechceme veslovat za ně, tak jsme si řekli, proč ne, bude to nová životní zkušenost. Při jednom veselém večeru u skleničky vznikl nápad a my jsme uspořádali historicky první triatlonový závod na severu Alžírska. Dojelo tam i 10 Čechů. V našich očích to dopadlo dost katastrofálně. Když jsme si třeba řekli, že v 5 hodin ráno je sraz a začneme chystat vše nutné, sešli jsme se tam jen já a brácha, někteří došli v 10 hodin, a zbytek nedošel nikdy. Češi zafungovali, ale my jsme se museli poprat s místní mentalitou. Z pocitem nezdaru jsme narychlo vyrazili na Saharu, kde jsme byli naposledy možná tak ve 3 letech. Seděli jsme u oázy a byli ve fázi, že nic takového jako triatlon už nikdy organizovat nebudeme. Slovo ale dalo slovo a za pár dní už přetlak z nezdaru přešel, na poušti nás totiž napadla šílená myšlenka, která se nakonec zrealizovala. O 7 měsíců později, v únoru roku 2019, jsme uspořádali první a jediný triatlon v poušti na světě.“

Adam: „Ano, bylo to tak. A pak stačil další večer u vína, kdy jsme si řekli, že když děláme jednu šílenost na Sahaře, tak bysme mohli udělat i jednu doma. A tak jsme v Račicích.“


Co Vás vedlo k pořádání závodů?

Adam: „Původně jsme chtěli lidem prostě ukázat jaká je Alžírsko krásná země.“


Co plány do budoucna?

Kuba: „Uděláme ultramaraton v poušti. Sejdeme se tam, ukážeme támhle 500 km rovně a máme 3 dny volno.“ (Smích) více

O víkend 21. - 22.8. se do kanálu v račické Labe aréně místo vesel nebo pádel ponořili dálkoví plavci. Konal se tu Český pohár, který má ve zdejším areálu letitou tradici. Z vítězství na 5km trati se v sobotu radoval slovenský plavec Tomáš Peciar, závodící za klub Kometa Brno. V týž den pak vodu, jejíž teplota přesáhla lehce 20°C, ovládla na 5km trati v kategorii žen Lenka Štěrbová z klubu Bohemians Praha, kterou svět zná jako nejmladší českou plavkyni, která ve svých 16 letech přeplavala kanál La Manche.

Mezi 367 závodníky se na startovní listině štafet objevil i olympionik Matěj Kozubek, který se štafetou ve složení Benešová, Zubalíková, Kozubek, Peciar vyhrál zlatou medaili: „Věřili jsme, že to na nějakou medaili bude, zlato je ale bonus. Já znám račický areál od té doby, co se tu Český pohár plave. Letos poprvé jsem tu byl ale jen na štafetu, protože mi bylo od lékařů doporučeno udělat si od vody volno. Od Tokia se mi neplavalo úplně dobře, protože jsem pravděpodobně přechodil nějakou nemoc. Na tomhle areálu je každopádně zajímavé, že díky číslům na břehu, oproti normálním závodům, víme jak jsme daleko. Akorát hladina je hodně rovná a mně se lépe plave v pohyblivé vodě, ale líbí se mi tu,“ říká 25letý dálkový plavec Matěj Kozubek.

Pod pořadatelskou hlavičkou klubu Bohemians Praha, plavali v Račicích dálkoví plavci v kategoriích žáci, kadeti, dorostenci a dospělí na 1km, 5km, 10km i 20km tratích. Na místo se sjelo 46 oddílů z celé republiky. „Organizačně vyšlo vše super, i počasí nám až na jednu hodinu, kdy nám v neděli trochu bouřilo, vyšlo. Nebyl žádný vítr ani vlny. Co se areálu týká, myslím, že je tu odveden kus práce, opravdu sem jezdíme rádi“ vyjadřuje se ředitel závodů, reprezentační trenér a šéf pořádajícího klubu Bohemians Praha v jednom, Jan Srb.

Že je v areálu konečně živo si pochvaluje ředitel Labe arény Račice, Michal Kurfirst: „Jsem rád, že kromě veslařů, kanoistů, triatletů, veřejnosti a dalších sportovců jsme mohli v areálu opět přivítat i dálkové plavce. Tahle sezóna měla kvůli pandemii složitý start, ale zvládli jsme to. 3. září se tu bude konat Ultraczech 515, další týden budeme opět hostit Závody olympijských nadějí v rychlostní kanoistice a těšíme se i na Mistrovství ČR Dračích lodí a na další závody ve veslování. V říjnu pak areál obsadí rybáři.“

Kompletní výsledky Českého poháru v dálkovém plavání naleznete na www.plavani.info/vysledky více

V sobotu 7. srpna dorazilo do areálu Labe arény 20 většinou dvoučlenných posádek se svými vozy. Účastnily se 18. ročníku soutěže O Podřipské prasátko, což je automobilová orientační soutěž organizovaná pod hlavičkou Autoklubu ČR, Podřipským autoklubem. Na soutěž dorazily posádky z různých koutů republiky. Areál Labe arény se stal zastávkou mezi dvěma etapami, které vedly nejprve z Roudnice nad Labem a z Račic pak pokračovaly do Hoštky. V Račicích museli řidiči i navigátoři vystoupit ze svých vozů a vyrazit na pěší, orientační závod po areálu.

„Pro závodníky jsme připravili itinerář, kudy se po areálu mají pohybovat, správný průchod jsme kontrolovali zápisem znaků z tabulek rozmístěných na trati a setkali jsme se s příznivými ohlasy. Já Váš areál znám, občas k vám přijedeme na kole, nebo s bruslemi, ale ti lidé, kteří přijeli ze všech koutů republiky byli překvapeni a vyjadřovali se v tom smyslu, že sice pojem kanál Račice znají, ale nikdy jej neviděli na vlastní oči. Zároveň byly posádky překvapeny, jak blízko okolo něj mnohdy projely a bez povšimnutí. Děkuji Labe aréně za výtečnou spolupráci,“ říká Vít Hrzán, autor a vedoucí tratě, Podřipský autoklub.

Smysl takovýchto orientačních soutěží spočívá ve výchově k ohleduplnosti v provozu, respektování dopravních předpisů a sami sebe navzájem. Soutěž O Podřipské prasátko je každoroční odpočinkovou, nebodovanou akcí, ve které nejde o umístění, ale spíše o společenská setkání. Na účastníky v cíli čekalo, jak jinak, grilované prasátko. více

"Děkovali, že mohou prožívat svůj sen," říká dojatě trenérka Eva Vaňasová.

Do Račic přijeli se 14 závodníky, 15 členným realizačním týmem, postavili si na ploše před hangárem polní kuchyni a odvezli si 13 medailí, 3 tituly Mistryň nebo Mistrů ČR, 7 titulů Vicemistryně ČR a splněné sny! Řeč je o Kajak klubu Kadaň, který se účastnil Mistrovství České republiky na krátkých tratích, které se v Labe aréně konalo od čtvrtka 29. července do neděle 1. srpna. Kanoistům zprvu přálo počasí, v sobotu už se ale zvedal vítr, který jízdy spíše komplikoval, a neděle přinesla déšť. Zdaleka nejen o závodění si s námi povídala trenérka Kajak klubu Kadaň, Eva Vaňasová, její svěřenci, vrchní kuchař a další. více