Josef Severa

Josef Severa

Josef Severa

partner oddělení consultingu, EY Česká republika

„Vzrušuje mne hledání příčin a souvislostí, proč někomu imunita funguje a někomu ne. Je to stejné jako hledání odpovědí na otázku, kdo vlastně jsem a proč jsem tady“.

O Imunitním centru

Věřím, že lidem je vlastní lidskost, touhu po respektu, seberealizaci a svobodě. Věřím, že je nám dána také velká tvořivost. Při snaze v životě uspět ale často obětujeme část těchto hodnot, protože je to tak lehčí a dělají to vlastně všichni. Oblastí, kde často volíme pohodlnější cestu je naše vlastní zdraví. Odpovědnost za to, jak se cítíme a v jakém jsme celkově stavu, velmi často přenecháváme ostatním – lékařům, psychologům, kolegům z práce, internetovým rádcům, prostě kdekomu. Nakonec bereme nemoc jako běžnou součást života a léčení se – tím že beru nějaké prášky nebo někam chodím – za denní rituál, na který jsme si zvykli. Dokonce jsme se něm stali trochu závislými, protože skrze tyto prášky si vynahrazujeme to, co nějak ztrácíme a neumíme si dát přirozeně. Tím je láska a sebeláska – opravdová chuť věnovat se sobě a druhým. Naslouchat jim, rozumět jim a věnovat jim, co potřebují. Odpovědnost za sebe a druhé. Chápu, snadno se to říká, hůře se to dělá. Ale jak říká Švejk, život lidskej je tak složitej, že život člověka je proti tomu úplnej hadr. Takže je to těžké, ale nikdo jiný to změnit nemůže. Začít prostě musí každý sám u sebe.

O Imunitním centru přemýšlím jako o šanci zdvihnout tyto otázky, pomocí diskusí a inspirací pomáhat lidem v uvědomování si, co potřebují a jak toho dosáhnout. Láká mne představa klubu moudrých a zkušených, kteří dají sebe a své zkušenosti k dispozici ve prospěch ostatních. Věřím, že post-covidová doba by měla být doba blízkosti, lásky a naslouchání. Lidé by měli začít více toužit po lidskosti, než po penězích (omlouvám se za tato budovatelská hesla, ale on téměř každý text může znít jako fráze …).


O zdraví

Tak jak jdu životem, snažím se vše dělat autenticky, se zaujetím, ale nepropadat tomu. Skoro jako by mi ten můj život říkal, že vše je nachystáno pro mne v tom nejlepším sledu a já se mám jen učit a poznávat. Ale nesmím hamounit, spíše dávat než brát. Ale nedávat zištně. Moc mne baví pracovat s lidmi a být na ně napojen, diskutovat, tvořit. V byznyse, přírodě, hudbě, jídle. Na druhou stranu nejsem moc disciplinovaný, takže když se otužuji, tak jen tak 2 minuty a jak je mi velká zima, rychle do tepla. Příkladem pro ostatní bych mohl být v tom, že žití života beru jako volný pohyb v řece, kdy mohu být chvilku pod vodou, na hladině, na mělčině, nebo narážet do kamene, ale vždycky bych měl zároveň být nad řekou a dívat se, jak mi to jde a rozhodovat se, kam poplavu dále a proč.