Ing. Roman Senecký

Ing. Roman Senecký

Ing. Roman Senecký 

ředitel Mondi Štětí

"Jedním z klišé je, že by člověk měl relaxovat , ale ono je to tak, že relaxujeme tím, že žijeme. A měli bychom žít tak, abychom neztráceli energii."

 

O Imunitním centru

 

Imunitní centrum by mělo pomoci lidem vytvářet návyky, jak žít zdravě. Mělo by inspirovat lidi, kteří se chtějí nechat inspirovat. Mělo by najít lidi, kteří jsou připraveni poslouchat a nepřemlouvat ty, kteří nechtějí a budou to kritizovat, ty ať si žijí dále, je to jejich volba. Imunitní centrum by mělo vyhledat lidi, kteří tyto myšlenku sdílí a pomoct jim, aby v tom byli ještě aktivnější a aktivovali další lidi. Mně se líbí ta vize, pracovat na tom, aby společnost byla úspěšnější, spokojenější a aby se vymanila z toho historického dogmatizmu, že stát se o nás postará. 

 

Ve společnosti je, obecně vzato, dáno, že se věnujeme spíše negativním zprávám a hledají se tím pádem špatné příklady. Když nebudeme dělat nic, tak nám celá ta společnosti bude ukazovat jen to špatné. Téměř bych řekl, že je naší povinností vyvažovat ten obrázek a vyhledávat ty dobré příklady protože jich je spousta, vlastně je jich více než těch špatných. Nám se daří velmi dobře, tudíž to musí být 90% skóre – obecně vzato, ale my si vytahujeme těch 10% a tvrdíme, že je to realita dnešního života a přitom to tak není. Jen je důležité těch 90% dobrých příkladů najít a úmyslně je propagovat a přemýšlet nad nimi. Ty prostě nepřijdou automaticky, ty si nás sami nenajdou. My, jako Mondi můžeme projektu dát mimo jiné i ty dobré příklady. A zároveň umíme přivést do projektu tu  komunitu a jí motivovat. Pokud se bude dařit našim lidem, bude se dařit i naší firmě.

 

O zdraví

 

Nedávno mě označili za optimistu. Já nejsem optimista, já jsem pozitivista. Optimista je podle mě člověk, který se snaží situaci, ať je jaká je, tak ji nabarvit na růžovo a tvrdit, že to není tak hrozné a čekat, že to bude lepší. Pozitivní člověk hledá na každé situaci, co mu to dává, byť je ta situace nepříjemná, tak co mě to má naučit. Obecně vzato. Hledání těch pozitivních věcí . Návyky které mám. Nekoukám vůbec na televizi, nečtu noviny, odpojil jsem se. Mám velmi selektivní způsoby, jak si vyhledávám informace a nenechávám se vláčet těmi médii, protože kdybych se večer podíval na televizní zprávy, tak jak mám dobře spát? Jestli si chcete zkazit náladu věcmi, které jsou zlé a nemůžete s nimi nic dělat, tak se podívejte na zprávy a pak přijdete o spaní. To když budete dělat dostatečně dlouho a často, tak ta nálada bude špatná a budete mít pocit, že je vše špatné. Druhá věc je si uvědomit s kým se stýkáme. Ztotožňuji se s myšlenkou, že v podstatě jsme průměrem 5 lidí, se kterými se stýkáme. Mně tahle myšlenka přivedla k razantnímu kroku, že jsem výrazným způsobem změnil lidi, se kterými jsem byl v kontaktu. Já teď zcela cíleně vyhledávám společnost lidí, kteří mi dodávají energii a v tom covidu to je famózně vidět, trávím čas s lidmi, kteří mě inspirují a dělají ze mě lepšího člověka a dávají mi tu sílu dělat to, na co bych byl normálně líný, protože ono je to těžké dělat správné věci. Vyžaduje to disciplínu.


Fyzické zdraví souvisí zdaleka né jen se sportem a stravou. Já to vnímám jako výsledek celé řady aktivit. Myslet si, že budu dělat 12 hodin denně a pak půjdu na 2 hodiny do posilky a budu úplně zdravý je blbost. Stejně tak si myslet, že když budu celý den sedět a meditovat, tak to je tak blbost. Mně velmi pomáhá manželka, je jogínka a věnuje se i přírodním produktům, takže ta nás jako rodinu stále zásobuje správnými návyky. Pro mě obrovskou bránou energie je, pro mě, nedávno objevená Wim Hofova metoda. Kamarádím se s lidmi, kteří mě inspirovali. Vyjít na Sněžku v kraťasech, když je minus 5, tak to vypadá jako blbost. Já to dal. Ale sám to těžko uděláte, potřebujete, aby to s Vámi někdo prožil. 


Jedno z klišé je, že by člověk měl relaxovat atd., ale ono je to tak, že relaxujeme tím, že žijeme. Žádné kouzelné techniky nemám. Někdo si lehne na pláž, já chodím na ryby třeba, ale neřekl bych, že je to relax. Z práce bychom měli odcházet unaveni, ale né vyčerpaní. Měli bychom žít tak, že tu energii neztrácíme.